Svatební oznámení stálo opřené o vázu plnou čerstvých květin. Pořád tomu nemohla uvěřit. Adam a Kateřina byli přáteli, co si pamatuje. Zdálo se, že snad odjakživa, rozhodně dřív, než je Milena poznala, to už byli nejlepší kamarádi kdovíkolik let. Žertovali o tom, že jednoho dne do toho praští, protože si pořád nemohli nikoho najít, ale že se to stane realitou, to by ještě před rokem nehádala.
Minulost
Adam prý Kateřinu potkal ve školce. Celé jejich přátelství, tak to alespoň tvrdí Kateřina, začalo proto, že si Adam hrál s panenkou, kterou mu Kateřina zlotřile ukradla. A když Adam začal plakat, tříletá Kateřina se vyděsila a dala mu hračku zpátky – dokonce navrhla, že si můžou hrát spolu. A o pětadvacet let později budou stát u oltáře.